Skončilo období úmorného vedra a sucha a začaly několikadenní neutuchající deště.

Než jsme se nadáli, stropní deska byla kompletně promočená a suterén plný vody. A tím „plný vody” myslím zhruba 10cm hloubku po celé ploše. Bezvadný, co teď?

Rychle sháníme pevné folie po všech čertech, ale kdo by to byl řekl, že sehnat takovou folii bude pomalu nad lidské síly? Obyčejné zakrývací plachty už jsme nechtěli protože jsou jednak drahé a jednak prostě protékají. I když výrobce slibuje opak. Po několika zastávkách v železářství, smíšeném zboží či Mountfieldu nakonec nacházíme to, co hledáme v prodejně Pro-Doma. Bereme několik kusů pevných folií o tloušťce 75 mikronů a rozměrech 4×5 metrů. Není to ideální, ale aspoň něco.

Foliemi zakrýváme co se dá, ale jednak jsou prostě problém spoje mezi foliemi a jednak jsme bohužel nekoupili dostatečné množství.

Poslední den předpovídaných bouřek táta přichází s nápadem obrovské silážní plachty. Po chvíli googlení zjišťujeme, že to by skutečně mohlo být to, co chceme – rozměry jako 12x50m, 15x26m atp. o síle 150 mikronů (0,15mm) – tedy 2x silnější než folie z Pro-Doma. No jo, jenže kde takovou plachtu chcete sehnat v neděli odpoledne? Kontaktujeme tak známého z nedalekého  zemědělského družstva a za chvíli už se dům přikrývá dvěma kusy plachty o celkových rozměrech 12x50m.

Strop snad vyřešen. Další velký problém jsou ale vchody do sklepa. Spád zeminy je ideální pro postup vody přímo dovnitř. Prodlužuje se vsak, děláme provizorní hráze z hlíny, sutě ale také naplněných pytlů. Tak snad už se sem moc vody nedostane. Co teď ale s tou vší vodou uvnitř? Instalujeme kalové čerpadlo do nejnižšího místa a vodu hrneme košťaty směrem k čerpadlu. Bohužel se čerpadlo sem tam ucpe kamínky či jinými předměty. Po několika hodinách se tak ve sklepě pravidělně střídá několik lidí. Snad jsme tuhle vodní spoušť zažehnali.

Jakoby to všechno nestačilo, po bouřkách mi volá projektant a nemá zrovna pozitivní zprávy. Jelikož se strop skládal z keramických desek Hurdis, které se údajně příliš nekamarádí s vlhkostí, důrazně nám doporučoval se těchto desek zbavit a udělat tak v podstatě nový strop. To se moc nepovedlo.

Záhy tedy přemýšlíme, co s tím. Asi máme dvě hlavní varianty – buď cesta železobetonového monolitu, nebo nějaký prefabrikát typu betonové panely Spiroll. Důležité teď byly především aspekty finanční, ale i časové.

Po velmi hrubém odhadu cenovky mi vyšlo, že obě varianty vyjdou plus mínus nastejno. Velký rozdíl je ovšem v lidské práci. Zatímco pro panely je potřeba pouze vybetonovat věnec a zbytek pořeší dodavatel panelů, monolit opět přichází s tím bolestivým bedněním. Nemluvě o tom, že je potřeba ještě armovací výkres, výztuže a jejich svázání.

Jak jsem počítal monolitický strop:

  • 120m2 plocha x 0,22m výška = 26,4m3 betonu… 1m3 betonu jsem našel u betonárek kolem 3000 – 4500 Kč – Tedy něco jako 80 – 120tis.
  • Armovací výkres 30 000 Kč
  • Bednění (nejlevnější co jsem našel) 30 000Kč
  • Výztuž – tady jsem moc nevěděl – odhadoval jsem to na zhruba 30tis.

Celkem tedy 170 – 210tis. a to je bez práce, bez dopravy, bez pumpy a navíc s obrovským zdržením, jelikož vypracování “armováku” je s kapacitami statiků min. na 4 týdny a potom ještě nákup a příprava výztuže.

Stanovit cenovku panelů bylo podstatně jednodušší – buď vezmu plochu a u dodavatelů najdu cenu za m2 nebo spočítám vyloženě jednotlivé kusy. Počítal jsem nějakou “standardní” sílu 20cm a dostal jsem se na cca 180tis.

Suma sumárum, budou to betonové panely a tak nás čekají další ne úplně čekané výdaje a také další vyklízení odpadu (původního stropu) a časové zdržení.

PS. ještě tip k plachtám proti dešti

  • obyčejné zakrývací plachty nejsou špatné, ale na delší dobu proti silným dešťům se nám neosvědčily
  • LDPE folie o síle 75 mikronů z Pro-Doma je si myslím dostačující, ale největší rozměr jsme našli 4x5m
  • silážní plachta o síle 150 mikronů je už skutečně super pevná, super velká, ale také super těžká (role 12x50m je cca 85kg) a také super drahá (cca 5000 Kč)